Co je to vlastně štěstí? To je velice těžká otázka, stejně tak bychom se mohli ptát na smysl života. Neexistuje pro to žádná definice. Pro každého člověka znamená pojem štěstí něco jiného. Obecně lze říci, že štěstí je to, když se člověku podaří uskutečnit nějaký svůj sen. Může to být například získání své životní lásky, učinění nějakého převratného objevu, nebo ve většině případů bohužel pouze získání velkého množství peněz.
Honoré de Balzac řekl, že největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít. Já s ním naprosto souhlasím. Ať už jde například o životní lásku, nebo nějaké „vyšší“ ideály. Jakmile má člověk něco tak rád, že by byl ochoten pro to položit život, nedokážu si představit, že by pro něj mohlo být větší štěstí než to, že by pro tuto věc mohl žít.
Spousta lidí se snaží pořád aktivně hledat svoje štěstí. Ano, v několika případech se jim může jejich přání splnit, ale někdy je přeci jen lepší nechat věcem volný průběh a mít trpělivost. Přehnaná aktivita škodí. „Až štěstí zaklepe na moje dveře, nebudu doma. Budu na louce sbírat čtyřlístky.“
Největší problém se štěstím je ten, že kdo ho má, tak si to vůbec neuvědomuje. Pořád touží po něčem víc a až když ztratí to, co měl, uvědomí si, že byl i s tím málem vlastně docela šťastný.
Štěstí je dar vzácný jako motýl uprostřed zimy. Jen málokdo se stane šťastným a stejně jako motýl v zimě, ani štěstí dlouho nevydrží. Někdo může například na okamžik poznat opravdovou lásku, ale hned vzápětí ji ztratit.
Spousta lidí štěstí nikdy nepozná a celý život se kvůli tomu trápí. To je ale zbytečné, protože trápením se pouze okrádáme o čas, který máme určený k žití a žít, to je ten nekrásnější dar, neboť většina lidí jenom existuje. Člověk se musí naučit radovat se z maličkostí, protože život se skládá z mnoha malých mincí a ten, kdo je umí sbírat, má opravdové bohatství.
Tohle se hezky říká, ale mnohem hůř dělá. Každý, kdo to kdy zažil ví, jaké to je, když přijdete o svůj kousíček štěstí. Člověk se kvůli tomu hodně dlouho trápí a i když to časem přebolí, má pořád pocit, jako že ztratil kousek sebe a když si na to potom vzpomene, je mu z toho zase smutno.
Často se stává, že má člověk spoustu důvodů k tomu, aby byl šťastný, ale jakmile přijde o jediný z nich, nevidí už ani ostatní. Pořád myslí na ztrátu té jedné věci a nedokáže se kvůli tomu radovat z ničeho jiného. Když je člověk nešťastný, bolí ho i smích.
O štěstí by se daly sepsat rozsáhlé úvahy, ale ať už se o něm napíše cokoliv, nikdy s tím nebudou souhlasit všichni, protože pro každého znamená štěstí něco jiného.
herus